Remineralizace v prevenci zubního kazu

Dávno byl vyvrácen mýtus, že je o zuby přirozené ve vysokém věku přijít. Není tomu tak. Ve většině případů je ztráta zubu podmíněná komplikacemi rozsáhlého zubního kazu či pokročilým onemocněním parodontu. Díky současným znalostem správné ústní hygieny a prevence lze těmto onemocněním předcházet, nebo je alespoň díky pravidelným zubním prohlídkám a adekvátní terapii zachytit a řešit ještě v počátečním stádiu.

Povrch zubní korunky je přirozeně kryt zubní sklovinou, zatímco kořen zubu, uložený v alveolární kosti čelisti, pokrývá tenčí vrstva zubního cementu. Pod sklovinou i cementem formuje jádro zubu zubovina (neboli dentin) a obklopuje dřeňovou dutinu spolu s kořenovými kanálky. Základní stavební složku všech tří tvrdých zubních tkání představuje minerál, hydroxyapatit, který jako hlavní, v závislosti na obsaženém množství, určuje jejich tvrdost a ovlivňuje vlastnosti. Největší podíl hydroxyapatitu obsahuje zubní sklovina a je jím téměř zcela tvořena. Díky tomu také vyniká jako nejtvrdší tkáň lidského těla.

Zuby dokáží během celého života odolávat velkým žvýkacím silám a tlakům. Kvůli svému složení jsou ale zároveň náchylné vůči vnějšímu působení kyselin. A právě v tomto ohledu představují pro chrup zásadní riziko kazotvorné bakterie zubního plaku. Ty dokáží zejména po přísunu sacharidů a jednoduchých cukrů produkovat organické kyseliny, které negativně ovlivňují povrch zubů. Ze zubní skloviny jsou pod jejich vlivem uvolňovány jednotlivé stavební složky hydroxyapatitu, mezi které spolu s dalšími patří zejména vápník a fosfáty (fosforečnany). Tento proces „odvápňování“ povrchu zubů je označován jako demineralizace. Opačný děj, tedy navracení ztracených minerálů a iontů do struktury zubního povrchu je nazýván remineralizací a významnou roli v něm hraje slina. Střídaní procesu demineralizace a remineralizace probíhá v ústech neustále, je však důležité, aby byly oba děje v rovnováze. V případě, že demineralizace převládá, dochází ke vzniku a rozvoji zubního kazu.

Jako podpora remineralizačních dějů jsou po desetiletí využívány sloučeniny fluoridů. Za tu dobu byly podrobeny velkému počtu studií a výzkumů a jsou považovány za tradiční způsob remineralizace. I dnes jsou stále vnímány jako jeden ze základních kamenů v prevenci zubního kazu. Zejména fluorid vápenatý a aminfluorid je součástí velkého množství zubních past, ústních výplachů či koncentrovanějších gelů a laků. Ionty fluoridů v nich obsažené přispívají k lokální remineralizaci zubní skloviny a zvýšené odolnosti zubního povrchu vůči kyselinám. Mají taktéž vliv na bakteriální metabolismus a vedou ke zpomalení růstu bakterií zubního plaku.

Naopak často zmiňovaným nežádoucím účinkem fluoridů bývá riziko vzniku tzv. fluorózy. Fluoróza je postižení tvrdých zubních tkání způsobené nadměrným systémovým příjmem fluoridů, bez ohledu na to, jak ke zvýšenému příjmu došlo (fluoridové tablety, fluoridovaná pitná voda či polykání zubní pasty s neadekvátní koncentrací fluoridů u dětí apod.). Jejich nadměrná koncentrace ovlivňuje vyzrávání zubní skloviny v době, kdy se tvoří korunky stálých zubů. Vlivem toho může na jejich povrchu dojít ke vzniku barevných změn, od méně výrazných bílých křídových skvrn přes žlutohnědé až po hnědé. I proto jsou koncentrace fluoridů v dětských zubních pastách odlišné pro různé věkové skupiny.

V souvislosti s lokálním remineralizačním účinkem na povrch zubů se v 70. letech v Japonsku začal zmiňovat i přímý význam hydroxyapatitu, zejména pak jeho částic v nano podobě. Syntetizovaný hydroxyapatit, velmi podobný tomu přirozenému, začal představovat další způsob obnovy ztracených minerálů zubní skloviny. V roce 1993 byl japonskou vládou oficiálně schválen jako formule proti vzniku zubního kazu pod názvem Medical Hydroxyapatite . Tento název ho odlišoval od dalších, jiným způsobem vyráběných, často abrazivních forem apatitu.

Remineralizační potenciál nano-hydroxyapatitu byl od té doby podroben řadě klinických studií a zmiňována je zejména jeho schopnost zcelovat mikrodefekty povrchu zubů, remineralizovat počínající demineralizační léze nebo utěsňovat kanálky (tubuly) obnaženého dentinu, které často působí zvýšenou citlivost zubů.

V současné době je syntetizovaný hydroxyapatit ve vyšších koncentraci také součástí past pro profesionální použití v zubní ordinaci. Jejich využití, jakožto doplnění ztracených minerálů, bývá indikováno zejména po ošetření na povrchu zubů jako je dentální hygiena a profesionální odstraňování zubního kamene, profesionální bělení zubů nebo například v návaznosti na ortodontickou terapii fixními rovnátky.